Linuxové systémy, stejně jako unixy, které přišly před nimi, pro každý soubor udržují tři časové značky. Sémantika těchto značek je ale pro uživatele často překvapující a značky neposkytují ty informace, které by uživatel chtěl znát. Možný přírůstek do jádra v podobě nového systémového volání dává jaderným vývojářům příležitost udělat v této oblasti nějaké změny, ale ještě nedošlo ke konsenzu o tom, jak to udělat.

Unixové časové značky, které kdysi dávno posvětil POSIX, se nazývají „atime“, „ctime“ a „mtime“. Značka atime má zaznamenávat poslední čas, kdy se k souboru přistupovalo. Tato informace ale téměř nikdy není používána a udržovat ji může být poměrně drahé; Ingo Molnár kdysi atime nazval v celé historii Unixu pravděpodobně nejhloupější nápad při jeho návrhu. Atime je tedy často na současných systémech zakazováno nebo alespoň omezeno na nepříliš často aktualizující režim „relatime“. Mtime naopak v podstatě dává smysl; říká uživateli, kdy byl soubor naposledy změněn. Změna souboru vyžaduje zápis tak jako tak, takže aktualizace tohoto času je často zadarmo a informace je často užitečná.

Tím zbývá ctime, což je trochu podivná potvora. Uživatelé, kteří se nepodívají dostatečně důkladně, rádi interpretují ctime jako čas vytvoření [creation time], ale to tam uloženo není; ctime se aktualizuje, když se mění metadata souboru. Hlavním uživatelem této informace je podle všeho prastará utilita dump, která si ráda zjišťuje, že se změnila metadata souboru (a tedy že je zapotřebí uložit je v inkrementální záloze), ale data ne, takže je není potřeba ukládat znova. Počet uživatelů dump během let rozhodně poklesl až do té míry, že největší roli, kterou ctime hraje dneska, je pravděpodobně matení uživatelů, kteří by chtěli znát čas vytvoření souboru.

Kde tedy uživatelé najdou čas vytvoření? Nikde: Linuxové systémy tento čas neukládají a neposkytují žádné rozhraní, kterým by se k němu aplikace mohly dostat.

Tato situace by se ale mohla změnit. Některé novější souborové systémy (například Btrfs a ext4) byly navrženy s prostorem, kam uložit čas vytvoření souboru. Jiné operační systémy tuto informaci poskytují také a některé protokoly pro síťové souborové systémy očekávají, že k této informaci budou mít přístup. Bylo by tedy hezké, kdyby Linux čas vytvoření podporoval správně; navrhované přidání systémového volání xstat() by mohla být vhodná chvíle pro tuto změnu.

Současná implementace xstat() dokonce do struct xstat; přidává pole st_btime; „b“ jako birth (narození), což je konvence, kterou vytvořili v táboře BSD. Tento příspěvek nicméně vyvolal poměrně slušnou diskuzi o pojmenování a sémantice.

O záležitosti s pojmenováním by si jeden myslel, že bude relativně přímočará. Někdo však upozornil, že se v jádře používají i jiná jména. JFS a Btrfs z nějakého důvodu používají „otime“, zatímco ext4 používá „crtime“. A jak se ukázalo, BSD nepoužívá „btime“, ale „birthtime“. Tato diskuze způsobila, že Linus vykřikl:

Poté se však Linus podíval trochu více zblízka na problém, který viděl v tom, že je zapotřebí poskytnout čas vytvoření souboru ve stylu Windows, který by mohla použít Samba. Ukazuje se, že Windows umožňuje modifikovat čas vytvoření, takže ho Linus považuje za variaci unixového ctime. To vedlo k návrhu změnit sémantiku ctime, aby to lépe vyhovovalo příkladu s Windows. Koneckonců téměř nikdo stejně ctime nepoužívá a změna, která by zajistila, že se ctime bude tvářit jako čas vytvoření ve Windows, by byla triviální. Toto chování by šlo specifikovat buď jako příznak procesu, nebo jako připojovací volba; pak by nebylo potřeba přidávat nová pole.

Tento nápad ale nebyl příliš populární; Jeremy Allison řekl, že by to vedlo k ještě hroznějším zmatkům. Pokud by ctime mohlo v různých situacích znamenat různé věci, ještě méně lidí by ho skutečně pochopilo a nástroje jako Samba by se na sémantiku stejně nemohly spoléhat. Jeremy by byl raději, kdyby se prostě přidalo nové pole; zdá se, že asi dojde k tomu.

Je tu však ještě jedna zajímavá otázka: Mělo by jádro povolit změnu času vytvoření? Windows změnu povolují a některé aplikace na této vlastnosti zjevně závisí. Windows také zjevně obsahují hack, který zajišťuje, že když je soubor smazán a na jeho místo nahrán jiný se stejným jménem, použije se starý čas vytvoření. BSD systémy naopak čas vytvoření změnit neumožňují. Když Samba poskytuje soubory z BSD, ukládá „windowsovský čas vytvoření“ [windows creation time] v rozšířeném atributu, takže lze poskytnout obvyklou sémantiku.

Když bude začleněn současný patch xstat(), Linux ve výchozím nastavení nepovolí změny času vytvoření – nebude žádné systémové volání, které by tuto změnu mohlo provést. Poskytnutí této možnosti by znamenalo rozšířit funkci utimes(), která může přijmout dodatečné informace. Umožnit změnu času by znamenalo menší spolehlivost, ale na druhou stranu by to bylo užitečné pro zálohovací programy, které by tak mohly obnovit původní čas vytvoření souboru. K této diskuzi však ještě nedošlo; čas vytvoření prozatím změnit nelze.

Napsal Jonathan Corbet, 26. července 2010, zdroj.